Abstrakt
Kyselina acetylsalicylová (aspirin, ASA) v sekundární prevenci kardiovaskulárních příhod u pacientů s aterosklerotickým postižením koronárních i periferních tepen snižuje výskyt úmrtí a závažných ischemických cévních příhod o 22 %. Pokud je však laboratorně měřena účinnost antiagregační terapie aspirinem, neodpovídá kolem jedné třetiny pacientů adekvátním způsobem.
Pro tento fenomén se vžil název aspirinová rezistence. Většina studií a metaanalýzy, které se zabývaly aspirinovou rezistencí, potvrdily korelaci různými metodami zjištěné aspirinové rezistence s horšími klinickými výsledky.
V metaanalýze dvaceti studií s téměř 3 000 pacienty činil poměr šancí (pooled odds ratio) pro kardiovaskulární příhodu u pacientů rezistentních na terapii ASA 3,8. Frekvence výskytu aspirinové rezistence se v jednotlivých studiích často dramaticky liší od téměř nulových hodnot po hodnoty přes 70 %.
K těmto markantním rozdílům dochází především v závislosti na použité laboratorní metodě, klinické situaci (stabilní, nebo akutní onemocnění, případně zdraví dobrovolníci) a dalších aspektech, jako jsou lékové interakce atd. V následujícím textu se pokusíme naznačit, jaké klinické a laboratorní aspekty ovlivňují výskyt aspirinové rezistence a jakým způsobem naopak aspirinová rezistence ovlivňuje prognózu pacienta.
V současné době není dostupný přesvědčivý důkaz o efektivitě úpravy medikace na základě laboratorně zjištěné aspirinové rezistence, uvádíme však postupy, které byly použity v klinických studiích za účelem zvýšení laboratorní odpovědi na antiagregační terapii.