Abstrakt
V první části knihy Tak pravil Zarathustra Nietzsche hovoří o dvou druzích sobectví: proti nízkému a omezenému egoismu stojí čisté rozdávání sebe sama, láska, která obdarovává. Tato nová ctnost vytváří nové hodnoty, které nahrazují původní ctnosti slabých.
Tak musí sám Zarathustra překonat svou poslední slabost, svůj soucit: s provazolezcem, s nejohyzdnějším člověkem a konečně s vyšším člověkem. Oproti dvěma druhům sobectví se pak nabízí i dva různé způsoby významu překonávání soucitu.
Jedním je jeho absolutní odvržení, kdy má být tato emoce odstraněna jakožto degenerující, ne-mocná, zvrácená a snižující člověka. Jako druhá, interpretativní možnost se pak nabízí překonání soucitu ve smyslu jeho přehodnocení, transformace, ovládnutí a smíření, kdy se kandidátem na takovou analogickou dispozici zdá být právě ctnost, jež se chce darovat.