Abstrakt
Článek upozorňuje na fakt, že v současné politické filosofii došlo ke kritickému převrácení filosofického idealismu, jenž se odvolával na přátelství jako na cíl politična, a toho, co nazývám ne-filosofickým uvažováním, které determinovalo určitý vztah mezi válkou (pólemos) a dichotomií "přítel-nepřítel" chápanou jako trvalý základ, z něhož musí jakékoliv kritické či strategické uvažování o tématu politična vycházet. Tuto tendenci ilustruje mnoho komentářů vztahujících se k dílu německého právnika Carla Schmitta a německého filosofa Martina Heideggera.
V předložené studii se zaměřím na Derridovu ostrou polemiku a/či vyrovnávání se s některými tezemi obou výše zmíněných autorů, kterou lze nalézt v Derridově pozdním díle. Začnu revizí Derridových kritických připomínek k Schmittovu dílu tak, jak jsou předloženy v knize The Politics of Friendship z roku 1990, přičemž se poté pokusím poukázat na fakt, že Derridova kritika Schmitta/polemika se Schmittem nepřímo kulminuje v rámci jeho reflexe Heideggerova myšlení pocházející ze stejného časového období, kdy se Derrida vyrovnával právě se Schmittem.