Abstrakt
Byť je složení dialyzačního roztoku vnímáno jako do značné míry neměnná záležitost, i ono prošlo, podobně jako další dvě součásti umělé ledviny - dialyzátor nebo vlastní dialyzační přístroj - řadou změn. V klíčových vývojových krocích změny v jedné z těchto součástí dokonce podmiňovaly nebo vyvolávaly změny v těch ostatních.
Ve složení dialyzačního roztoku lze od zavedení dialyzační léčby terminálního selhání ledvin v 60. letech rozlišit zhruba 9 základních změn, které jsou v článku podrobněji rozvedeny: náhrada bikarbonátu acetátem, zvýšení koncentrace sodíku, návrat k bikarbonátu, zavedení suchého B-koncentrátu, zavedení standardu mikro- biologické "čistoty" a následně "ultračistoty", snížení obsahu glukózy, inovace acidifikátoru dialyzačního roztoku, přidání fosfátu a přidání rozpustného pyrofosfátu železa. Vývojem prošlo i monitorování správnosti složení dialyzačního roztoku - od prosté teplotně nekompenzované vodivosti k jejímu přepočtu na koncentraci sodíku a bikarbonátu, které však přineslo i některá úskalí.
Ke změnám došlo i v regulatorní oblasti zavedením nové skupiny norem ISO ČSN EN.