Abstract
IgA nefropatie (IgAN) je autoimunitní onemocnění s mezangiální depozicí imunitních komplexů obsahujících polymerní IgA1 (pIgA1) se sníženým podílem galaktózy v glykanech vázaných O-glykosydickou vazbou k pantové oblasti IgA1 (Gd-pIgA1). Imunitní komplexy vznikají zřejmě v cirkulaci specifickou vazbou afinitně maturované autoprotilátky izotypu IgG nebo IgA s cukernou komponentou Gd-pIgA1.
Klíčovou složkou epitopu rozlišovaného autoprotilátkou je N-acetylgalaktosamin (GalNAc), bezprostředně připojený k aminokyselinám threoninu 228 a/nebo serinu 230 pantové oblasti IgA1. GalNAc na jedné nebo obou z uvedených aminokyselin není u IgAN pacientů modifikován připojením galaktózy (Gal), na rozdíl od zdravých jedinců.
Pro zdravé jedince je charakteristická struktura S/T-GalNAc-Gal. Proto u IgAN hovoříme o galaktózové deficienci.
Sérové koncentrace Gd-IgA1 jsou tak slibnými biomarkery. Frakce výše uvedených cirkulujících imunokomplexů o molekulové hmotnosti 800 - 900 kDa stimuluje mezangiální buňky, což se v bioptickém hodnocení projeví mezangiální proliferací, segmentální glomerulosklerózou a zprostředkovaně i endokapilární hypercelularitou a tubulární atrofií s intersticiální fibrózou.
Afinitní maturace autoprotilátek IgG nebo IgA nabízí otázku jejich vzniku. Předpokládá se, že je spojen s iniciální aktivací určitých klonů naivních B lymfocytů molekulami obsahujícími terminální GalNAc buď virového, bakteriálního či endogenního původu.
Recentní poznatky o patogenezi IgA nefropatie nabízejí směry vývoje budoucí kauzální terapie spočívající v zásahu do tvorby Gd-pIgA1, do tvorby specificky reagujících autoprotilátek, do tvorby imunitních komplexů a zásahu ovlivňujícího aktivaci mezangiálních buněk. Který z těchto postupů najde uplatnění v klinické praxi, snad ukáže již blízká budoucnost.