Abstrakt
Cíl: Zmapovat znalosti a deklarované zvyklosti (využívané intervence) všeobecných sester v oblasti péče o osoby s nehojící se ránou a bolestí. Metoda: Účelovým výběrem bylo osloveno 209 sester pracujících na pozici konzultantek pro hojení ran z 12 zdravotnických zařízení České republiky.
K získání dat byla využita kvantitativní prospektivní výzkumná metoda pomocí dotazníkového šetření. Výsledky: Bylo zjištěno, že dostupnost záznamu o bolesti spojené s výskytem rány se liší podle typu pracoviště (p = 0,000) a že nejčastěji se jedná o záznam v ošetřovatelské dokumentaci.
Všeobecné sestry záznam využívají, ale doporučují vložit do záznamu ke zkvalitnění některé položky (například reakce pacienta na aplikovaný materiál, příčinu bolesti, úlevovou polohu aj.). Hodnocení bolesti sestrou probíhá nejčastěji, pokud pacient signalizuje bolest a má indikovánu analgetickou terapii.
Za klíčové intervence v ošetřování pacienta s ránou a bolestí považují sestry získání anamnézy bolesti, zhodnocení příčiny bolesti a její řešení, zhodnocení efektu analgetické léčby a jejích pozitivních vlivů. Ke snížení bolesti sestry využívají nefarmakologické intervence (např. sejmutí kompresivní bandáže, chlazení končetiny přes obvaz, odvedení pozornosti nemocného nebo převázání rány).
Závěr: Dostupnost a využívání záznamu o bolesti u pacientů s ránou se liší podle typu pracoviště, na němž je poskytována péče. Dotazované sestry konzultantky navrhují doplnění konkrétních položek do formulářů hodnocení bolesti u pacienta s ránou: reakce pacienta na aplikovaný materiál, zhodnocení vyvolávající příčiny bolesti nebo zaujímání úlevové polohy.
K možnosti komplexního hodnocení je nezbytné zajistit proaktivní hodnocení bolesti sestrami u všech pacientů bez ohledu na poruchu sociální interakce.