Abstrakt
Článek nastiňuje míru propojení ústavního práva a politiky, jež má dopady na metodologii přístupu k ústavnímu právu. Dále poukazuje na dvě tradiční části ústavního práva, organickou a lidskoprávní, a upozorňuje jednak na proměny jejich poměru, jednak na zvyšující se míru konstitucionalizace společenských vztahů a její dopady.
V poslední části poukazuje na typická témata současné nauky ústavního práva a podrobněji se věnuje lidským právům (hegemonie) a soudům (dalekosáhlá judicializace).