Abstrakt
Studie PISA definuje několik klíčových oblastí, na které se mají učitelé přírodovědných předmětů zaměřit pozornost. Jednou z těchto oblastí je práce s modely.
Termín "model" lze chápat velmi široce, může se týkat vzorce chemické reakce, plastického modelu, preparovaného živočichu (taxidermie) nebo pokročilých 3D projekcí. Díky informačním a komunikačním technologiím mohou být modely zařazeny do výuky téměř bez omezení.
Elektronické modely však nejsou univerzálním řešením. Efektivita vzdělávání pomocí ICT může být negativně ovlivněna v případě, že práce s komplexními modely vyžaduje takovou úroveň abstrakce, které žáci nejsou schopni (Harrison, Treagust, 2000).
Jančaříková (2015) poukazuje na to, že - kvůli požadavkům na žáky vyššího sekundárního vzdělávání - se děti musí naučit, jak vzory souvisí s reálnými objekty od raných fází. V tomto příspěvku chceme zdůraznit skutečnost, že při práci s modely není věnována dostatečná pozornost - metodika práce s modely neexistuje a není vyučována v přípravě budoucích pedagogů. Článek klasifikuje typy modelů, se kterými se setkáváme ve výuce, popisuje základní rozdíly mezi objekty a skutečností, kterou reprezentují, a navrhuje možné způsoby systematického začleňování modelů do vzdělávání.
Při přípravě učebních materiálů je vždy třeba mít na paměti, že model se liší od skutečnosti a je třeba ověřit, zda jsou si žáci těcho rozdílů vědomi.Při rozvoji kompetencí žáků při práci s modely musíme postupovat od jednodušších po náročnější modely a jednotlivé kroky musí být postupné.