Abstrakt
Jan Evangelista Purkyně narozený 17. 12. 1787 byl experimentálním fyziologem, jehož výzkumy v oblasti histologie, embryologie a farmakologie významně přispěly k pochopení funkcí oka a vidění, funkcí mozku a srdce, rozmnožování a buněčné teorie. Jako profesor fyziologie a patologie (1823-1850) na univerzitě v Breslau (dříve Prusko) Purkyně založil ve světě první samostatný fyziologický ústav (1839) a první samostatnou fyziologickou laboratoř známou jako Fyziologický Institut (1842).
Je znám svými objevy nervových buněk mozečku (Purkyňovy buňky - 1837) a vláknitých útvarů, vedoucích podnět z atrioventrikulárního uzlu do svaloviny srdečních komor (Purkyňova vlákna - 1839). V r. 1838 pozoroval buněčné dělení, následujícího roku použil jako první termínu "protoplasma".
Sám po celý život vyznával pravidelnou pohybovou aktivitu a vyzkoušel a popsal řadu účinků pohybové aktivity na základě pokusů na vlastní kůži. Po návratu do Prahy hrál Purkyně také důležitou roli v začátcích organizované tělesné výchovy a může být pokládán za předchůdce preventivní koncepce tělovýchovného lékařství.
V Praze se zapojil do cvičebního programu v soukromém Malypetrově ústavu, kde se setkal s pozdějším zakladatelem sokolské organizace Miroslavem Tyršem. Tyrš využil Purkyňových poznatků při formulování koncepčních základů Sokola, založeného v r. 1862.
Purkyně zemřel v Praze 28. 7. 1869.