Publikace na Filozofická fakulta |
2017
Abstrakt
Článek se zabývá otázkou fonosyntaktické geminace, tzv. rafforzamento fonosintattico (RF), které je typické pro celou řadu italských dialektů, a jeho vztahem k tzv. smíšených paradigmatům, jež jsou také doložena v mnoha italských dialektech. Po diskusi základních vlastností RF se článek soustřeďuje na smíšená paradigmata a ukazuje, jak je RF využito k signalizaci důležitých morfosyntaktických opozic, jako je např. distinkce mezi 2. a 3. os. sg., kde často nacházíme totožný výsledek etymologických východisek habes/habet = a.
Cílem článku je tak poskytnout další doklad procesu, jímž je morfologizace, a to na základě zajímavé - a ohroženého - jevu, jakým jsou smíšené systémy perifrastického časování.