Abstrakt
Představa znásilnění a tabuizované míšení ras leží podle mexického spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu, Octavia Paze, v samém jádru mexické a chicanské národní identity. Taková idea implicitně odkazuje k dědictví kolonialismu a momentu, kdy měl Hernán Cortés pojmout za manželku/milenku indigenní tlumočnici La Malinche - první z diskutovaných archetypálních postav zamýšleného článku.
La Malinche se dle historických pramenů stala zprostředkovatelkou jazykového, kulturního i mezi-rasového kontaktu a sehrála tak roli matky mestictví. Jelikož však Paz traktuje vztah kolonizátora a překladatelky jako vztah veskrze mocenský a sexuální, dochází v kontextu androcentrické a a "postkoloniální" společnosti k Malinchině viktimizaci jakožto oběti znásilnění na straně jedné a zrádkyně národa na straně druhé.
Malinchino provinění pramení z dvojnásobné tabuizace, a sice ze vztahu kolonizované s kolonizátorem, respektive vztahu "barevné" ženy s bílým mužem. Malinchinou tragédií pak dále je, že syn, který se ze vztahu narodí je otcem odvezen do Španělska a Malinche o své dítě přichází.
Právě moment, kdy je matce odepřena péče o dítě, je určujícím momentem toho, kým se stává La Llorona, Plačící žena, druhá významná postava mexické a chicanské kultury a folkloru. La Llorona je dle jedné verze mýtu matkou, jež utopí své děti, než aby nebyla svědkyní toho, kterak jí jsou odňaty a ona nemůže ovlivňovat jejich výchovu.
Za takový zločin ji stihne prokletí - musí navždy bloudit a své utonulé děti hledat u vodních zdrojů. La Llorona je tak reprezentací nevyzpytatelné femininity a bolestně selhávajícího mateřství, je obávaným zlým duchem a ženou, které je třeba se vyhýbat.
Kvůli svému negativnímu vymezení stojí po boku La Malinche. Protikladem zmíněných mýtických postav je ikonická Panna Maria Guadalupská, matka Krista neposkvrněná hříchem, jež je preskripcí "správné" a žádoucí mexické či chicanské femininity.
Právě Virgen de Guadalupe lze však z hlediska genderového a postkoloniálního číst jako výraznou hybridní postavu, která je prosřednicí mezi La Malinhce a La Lloronou. Všechny archetypální žehy spojuje mateřství, jež je definováno ztrátou dětí, a taktéž rasová hybridita, neboť La Virgen je původně indigenní bohyní přetvořenou importovaným katolicismem v ikonu latinskoamerické religiozity, tudíž barva její kůže svědčí o mestictví. Článek na třech příkladech archetypálních modelů mexické a chicanské femininity a s využitím genderu a rasy jako základních analytických kategorií analyzuje způsoby, jimiž se kolonizace otisk(ova)la do konstrukcí ne/žádoucích femininit a diskutuje problematiku mexického, respektive chicanského mužství, jež s ohledem na intersekcionalitu s kategoriemi rasy a třídy je ve vztahu ke kolonizující "bílé" maskulinitě v problematické vyjednávající pozici.