Monografie Maligní kožní nádory by měla být kompendiem, ve kterém se kolektiv autorů pokusil shrnout srozumitelnou formou to, co je v oblasti kožních nádorů aktuálně podstatné a dosažitelné. Svým obsahem je monografie koncipována tak, aby byla zajímavá nejen pro specializované odborné lékaře, dermatology, ale i pro lékaře zajišťující primární péči nebo lékaře a zdravotníky, kteří se s kožními nádory setkávají ve své každodenní praxi.
Autoři věří, že své mohou v této monografii nalézti plátci zdravotní péče. První kapitola si klade za cíl čtenáře stručně seznámit s obecnými principy vzniku a rozvoje nádorového onemocnění se zaměřením na kožní nádory.
Uvádí nejdůležitější biologické faktory a změny, které odpovídají za vznik kožních ná dorů a které jsou podrobněji zmiňovány v dalších kapitolách. V mnoha případech maligní kožní nádor vzniká v již existujících přednádorových afekcích, prekancerózách.
Včasné rozpoznání a ošetření kožních prekanceróz může předejít vzniku maligní afekce, a je proto významnou součástí sekundární prevence kožních nádorů. Problematika kožních prekanceróz je diskutována ve druhé kapitole.
Diagnostikou, léčbou a prevencí nemelanomových kožních nádorů, včetně hereditárních nádorových syndromů, se zabývají kapitoly 3 (bazocelulární karcinom), 4 (spinocelulární karcinom), 5 (dermatofibrosarkom), 6 (karcinom z Merkelových buněk), 7 (kožní lymfomy) a 8 (Kaposiho sarkom). Poruchy imunitního systému a/nebo dlouhodobá imunosupresivní léčba mohou zvyšovat riziko vzniku kožních nádorů.
Této problematice je věnována kapitola 9. V diagnostice a lokoregionální léčbě kožních nádorů se v různé míře uplatňují chirurgické postupy (kapitola 10 a 11), fotodynamická léčba (kapitola 12), kryoterapie (kapitola 13) či lokální farmakoterapie (kapitola 14).
Poslední 15. kapitola, která svým rozsahem odpovídá jedné třetině celé monografie, podává přehled diagnostiky a možností léčby a prevence kožního melanomu, který nadále představuje, co do úmrtnosti, nejzávažnější nádorové onemocnění kůže, ale na druhé straně je nádorem, u něhož moderní cílená léčba a protinádorová imunoterapie dosáhly velmi slibných účinků a zásadně změnily diagnosticko-léčebné paradigma.