Abstrakt
Rozvoj technologických možností a společenské změny jsou čím dál rychlejší. Biomedicínské obory jsou postaveny před otázky, na co máme právo, co je naše povinnost a za co nesou odpovědnost jedinci i společnost.
Můžeme realizovat, vše co nám umožní výsledky vědeckého výzkumu? Jaká jsou práva (nenarozeného) dítěte v současném světě? Zvítězí principy konzervativní společnosti nebo komerční či partikulární zájmy nátlakových skupin a menšin, které prosazují svoje zájmy často v rozporu s lidskou přirozeností? Kde jsou hranice solidarity a nároku na reprodukční zdraví a z jakých zdrojů je máme hradit? Více či méně informovaná laická, ale i odborná veřejnost nestačí mnohdy sledovat všechny trendy ve zmíněných oblastech. Proto většina populace nedokáže, z neznalosti, nezájmu či nevyhraněnosti, určit míru, kam můžeme (smíme) zajít, a co je ještě morálně či právně přijatelné.
Převratné metody genetického inženýrství, manipulace s lidskými gametami, konverze pohlaví současných či potencionálních rodičů, náhradní mateřství, rekurentní změny sexuální orientace i identifikace a bezbřehá flexibilita partnerského soužití v kombinaci s možnostmi asistované reprodukce nás přivádí prakticky k hranici (všeho)možného. Potenciál reprodukční medicíny nabízí eventuality, které nejsou vždy v souladu s dosud akceptovanými přirozeně biologickými schopnostmi.
Pro neplodné páry je asistovaná reprodukce velké dobrodiní a dává nedobrovolně bezdětným párům reálnou naději na vlastní dítě. Každá technologie je však zneužitelná.
Bude záležet na společnosti, kam až bude chtít zajít a jaké budou její reálné kontrolní mechanismy, aby se asistovaná reprodukce nestala metodou, kdy se z pacientů s jasnou diagnózou neplodnosti stanou klienti či obchodní partneři, kteří si kupují dítě "na míru", kdy se jim zamane. Transplantace dělohy transsexuálům sice neprovádíme, "výroba" dětí z geneticky modifikovaných gamet v umělých dělohách "na zakázku" také neprobíhá, ale na konferencích se o tom již hovoří.
Uplatnění vědeckých výsledků a odraz pozitivních společenských změn do praktické medicíny je nesmírně žádoucí. Ovšem najít hranici, kdy reglementace již omezuje jedince v lidských právech, a kdy už je nezbytná k obraně konzistence a fungování společnosti, je složité.
Je zřejmé, že od doby porodu prvního dítěte ze zkumavky v roce 1978 jsme vyřešili kardinální otázky týkající se technických postupů v oblasti asistované reprodukce, která se stala rutinní metodou při léčbě sterilního páru. Stojíme však před úkolem, který je paradoxně snad ještě obtížnější: sladit tyto možnosti tak, aby odpovídaly zájmům, potřebám, ideově-morálním, ale i ekonomicky racionálním možnostem a pluralitním požadavkům lidí ve vyspělých společnostech, a přitom nebyly v zásadním rozporu s biologickými zákony a konvenovaly právním normám.