Ve dvacátém století došlo k určitým událostem v pravoslavné církvi jako například k příklonu některých jejích představitelů k ekumenickému hnutí nebo zavedení nového kalendáře v určitých místních pravoslavných církvích. Je vytvořena mozaika z některých událostí, citátů, děl a výroků, především z řeckého a ruského pravoslavného prostředí.
Tato mozaika, i když je nedokonalá a neúplná, přesto vytváří určitý obraz pravoslavné církve ve dvacátém století. Pro lepší pochopení významu procesu, který byl v minulém století v pravoslavné církvi iniciován, je třeba začít exkurzem do církevních dějin devátého až jedenáctého století.