Abstrakt
V naší studii jsme předložili teorii, podle níž ke klíčovým funkcím stereotypů patří udržování morálního řádu společnosti. Zaměřili jsme se na funkci meritokratické normy při legitimizaci sociální stratifikace.
Podle této normy jsou rozdíly v prestiži a bohatství různých sociálních kategorií spravedlivé, jsou-li založeny na rozdílech ve schopnostech a pracovitosti. Ve výzkumu jsme testovali dvě hlavní hypotézy: (1) Respondenti budou schopnosti a pracovitost různých sociálních kategorií vysuzovat z jejich statusu (prestiže a bohatství).
A to dokonce i tehdy, budou-li statusy těchto kategorií založeny na jiné než meritokratické normě. (2) V případě statusové inkonzistence, tj. liší-li se prestiž kategorie od jejího bohatství, budou kategorii připsány schopnosti a pracovitost, které budou konzistentní s její prestiží, nikoli s jejím bohatstvím. Ke sběru dat jsme použili dotazníky, které vyplnily soubory dospělých respondentů (N = 911) ze 196 různých obcí v ČR.
Respondenti posuzovali prestiž, bohatství, inteligenci a pracovitost celkem 65 různých sociálních kategorií, z toho 40 kategorií profesních, 10 etnických a 15 dalších (například mecenáš nebo disident). Výsledky korelačních analýz jsou ve velmi dobré shodě s hypotézami.
Výsledky mají přímý vztah i k otázce geneze stereotypu. Na základě výsledků našeho výzkumu se kloníme k názoru, že původ stereotypů týkajících se schopností a pracovitosti není empirický, ale logický a normativní.