Studie zkoumá vymezení krásy v Platónových dialozích Symposion, Ión, Timaios a Hippias Větší za pomoci fenomenologické filosofie vnímání (zejm. Jana Patočky, Emmanuela Lévinase, Maurice Merleau-Pontyho a Renauda Barbarase).
S využitím diferencí Stejný-Jiný či chronos-kairos poukazuje k transcendenci krásy matematických jsoucen a k analytičnosti-syntentičnosti matematiky. Cílem studie je ukázat, že krásu nelze totalizovat, že transcenduje mythicko-poetický rozměr (erós) i matematicko-logický rozměr (logos).
Neopominutelnou podmínkou krásy (i matematiky) se tak ukazuje živost, svoboda, stírání hranic a rozvolňování sevřených poměrù.