Příspěvek se zamýšlí nad postavením češtiny v současném světě a stručně představuje vybrané formy výuky českého jazyka (a literatury) na zahraničních vzdělávacích institucích; zároveň přináší i některá historická fakta a data spojená s češtinou jako jazykem národním i mezinárodním. Pozornost se zaměřuje na základní a střední školství, na základě vlastních zkušeností a spolupráce s jednotlivými institucemi autorka představuje především systém Evropských škol, Českých škol bez hranic a Program podpory českého kulturního dědictví v zahraničí (a jeho dvě části: Krajanský vzdělávací program a Lektoráty českého jazyka a literatury).