Abstract
Biologie včetně evolučně orientovaných oborů si většinou nečiní ambice dospět ke všeobjímajícímu vysvětlení lidského chování, natož vytvořit holistické pojetí lidského jedince. Jednotlivé evoluční koncepty a školy však tradičně zásadně ovlivňují celospolečenské nazírání na člověka, a proto pokládáme za důležité uvést zde přehled některých základních evolučních přístupů a toho, jakým způsobem jejich výklad může konstruovat obraz podstaty lidského jedince.
Pohled na člověka v rámci evolučně orientovaných věd má svá specifika, avšak nezůstává rozhodně neměnný. Problém individuality souvisí v první řadě s otázkou po tom, co je hlavní jednotkou přírodního výběru, hlavního motoru biologické a podle některých autorů také značné části kulturní evoluce.
Pro některé biology je dokonce termín jedinec ztotožněn právě s jednotkou přírodního výběru, ačkoliv se v jejich pojetí nemusí vždy jednat o jedince v běžném slova smyslu fyziologicky diskrétního organismu. Klasické darwinistické pojetí lidského individua jako základního činitele přirozeného výběru, který (sice nevědomě a často nepřímo, ale přesto prakticky bezvýhradně) sleduje své vlastní zájmy (tj. přežít a mít velké množství životaschopných potomků, v biologické terminologii mít nejvyšší biologickou zdatnost nebo také fitness) bylo s nástupem moderní syntézy a neodarwinismu dosti oslabeno a na výsluní zájmu se dostal zejména pohled, který do středu zájmu staví geny.
Přesněji řečeno jednotlivé varianty genů - alely, které nahradily konkrétního lidského jedince v pozici jednotky přírodního výběru.