Abstract
Cílem italských autorů bylo systematicky zpracovat přehled o vnímání estetiky úsměvu, tedy zhodnotit a definovat hranice a hlavní rysy přijatelnosti obličejové a dentální estetiky úsměvu podle hodnocení neodbornou (laickou) veřejností. Jedná se o aktuální téma, neboť nároky na výslednou estetiku úsměvu se v posledních letech stále zvyšují jak z pohledu dentálních odborníků, tak i samotných pacientů (1, 2, 3, 4).
V hodnocení atraktivity mezi laickou a odbornou veřejností se však objevují rozdíly (11, 20). Vnímání estetiky úsměvu neodbornou veřejností umožňuje odborníkům přesněji stanovit cíle ortodontické léčby podle požadavků pacientů (s ohledem na požadavky pacientů.
Systematický přehled o dané problematice umožňuje blíže charakterizovat znaky úsměvu, na které by měl být brán zřetel. Ačkoliv ideální okluze zůstává stále primárním cílem ortodontické léčby, jsou estetické výsledky rozhodující pro spokojenost pacienta (5).
Ve shodě s italskými autory studie tedy považujeme za důležité definovat hranice přijatelnosti obličejové a dentální estetiky neboli minimální úrovně estetické harmonie, která je považována vnějším pozorovatelem za příjemnou (nerušivou).