Kniha nabízí systematický výklad Aristotelova pojetí člověka s důrazem na jeho biologický rámec. Východiskem je Aristotelovo vysvětlení způsobů, jimiž anatomie a fyziologie umožňují každému živému tvoru realizaci jemu vlastního způsobu života.
Na rozdíl od jiných živých bytostí jsou lidské bytosti uzpůsobeny nejen pro určitý a tím omezený soubor úkolů, ale nadány schopností vykonávat mimořádně širokou škálu činností, a to včetně těch, které souvisejí s morálkou a politickým životem. Lidskou jedinečností je i tomto kontextu schopnost myslet, jejíž logický základ nemá svůj korelát v žádné z anatomických struktur.
Lidská anatomie, zejména pak vzpřímený postoj a ruka, je v tomto rámci vyložena jako podmínka správného a plného užívání rozumu.