Článek pojednává o partikulích, již tradičně zbytkovém slovním druhu, a pokouší se dobrat některých obecnějších závěrů o výskytu a frekvenci partikulí, případně o jejich funkci v běžně mluveném jazyce. Materiálovou základnu tvoří referenční Pražský mluvený korpus (PMK), který je jednou z dílčích součástí Českého národního korpusu.
Ve Frekvenčním slovníku mluvené češtiny vzniklém na základě PMK byl poprvé zveřejněn údaj, že partikule jsou po slovesech a zájmenech třetím nejfrekventovanějším slovním druhem v mluvené češtině. Toto zjištění bezesporu klade nové a velké nároky na lingvisty, a sice detailnější popis takto hojně se vyskytujícího slovního druhu, kterému se doposud nedostalo větší pozornosti podložené autentickými daty.
Materiál PMK poskytuje tedy jedinečnou možnost popsat funkce a význam partikulí v bezprostředním autentickém kontextu a v úzu, tam, kde se přirozeně vyskytují. Rozsáhlý kontext je rozhodujícím kritériem pro jejich identifikaci.
Při popisu partikulí je nezbytné vyjít z praxe a analýzou jejich skutečného výskytu a souvýskytů jakákoli teoretická východiska potvrdit, vyvrátit či pozměnit. To, co jsme v korpusu nenašli, je taky jistým pozitivním zjištěním - důkazem, že se v korpusu o rozsahu téměř tři čtvrtě milionů tokenů jisté slovo nevyskytlo. Článek blíže představí všechny typy partikulí vyskytujících se v korpusu a nabídne jednak jejich kvantitativní analýzu, jednak pojedná o partikulích původních a homonymních s dalšími slovními druhy.
V různých fázích prezentace materiálu se též ohlédne za dosavadním zpracováním partikulí v jednotlivých jazykových příručkách.