Studie analyzuje a interpretuje graffiti jako součást veřejného prostoru města. V ohnisku zájmu jsou základní kategorie vyplývající z motivací tvůrců a schopnosti interpretace a dekódování příjemci.
Zvláštní pozornost je věnována diskursům, které slouží nejenom k interpretaci, nýbrž i ke stanovení vztahu graffiti k prostoru města a míře jeho inkluze nebo exkluze. Cílem studie je analyzovat graffiti z perspektivy antropologických koncepcí a kategorií jako jsou liminalita, nečistota a rituál.
Součástí studie je i koncepce ne-místa, které není zaplněno významy, a proto může představovat prostorovou referenci, která se odráží v mentální mapě. Studie dále zdůrazňuje mocenský kontext, který umožňuje graffiti nahlížet jako komunikaci řečových aktů.
Tvorba graffiti (znovu)přivlastňuje proti-prostor, který není pohlcený dominantními normami. V tomto smyslu graffiti představuje vzpouru proti podřízenosti prostoru majoritní společností, neboť generuje alternativní prostor a vytváří nová území sdílené komunikace.
Studie popisuje, jak tvorba graffiti umožňuje svým tvůrcům pohyb v liminálním prostoru, opětovnou performanci a sdílený rituální akt, který může být součástí práva obyvatel proměňovat výtvarnými prostředky své město.