Umělecký výzkum je v kontextu současného umění chápán jako svébytná forma získávání poznání prostřednictvím uměleckých postupů s vlastní metodologií, epistemologií a vznikajícím kánonem. Následující text je pokusem o ohledání "terénu", v němž umělecký výzkum vzniká, a jehož hranice svou existencí problematizuje.
Zároveň se příspěvek zabývá etickým rozměrem, který s sebou určitá forma uměleckého výzkumu přináší. Tím, že zdůrazňuje pozitivní hodnotu jinakosti, kterou nelze zredukovat na již známé a zaběhané kategorie výzkumu, může umělecký výzkum sloužit jako model pro smýšlení o Druhém.