Abstrakt
Autoři se zabývají problematikou diagnostiky recidiv bronchiálních karcinoidu po předchozí resekci. Cílem práce bylo stanovit optimální postup v dispenzarizaci těchto pacientů na základě zjištěných rizikových faktorů.
Metodika a pacienti: Retrospektivně byly vyhodnoceny výsledky sledování souboru nemocných po resekci bronchogenního karcinoidu. Sledovali jsme diagnostické charakteristiky souboru nemocných, typy operací, typy nádorů a recidivy onemocnění.
Prezentujeme tři vybrané kazuistiky nemocných, následn ě léčených pro recidivu onemocnění. Výsledky: V období 1998-2016 jsme na naší klinice diagnostikovali a operovali bronchiální karcinoid u 52 ne-mocných.
Soubor tvořilo 23 mužů a 29 žen středního věku (medián 59 let), v rozmezí 17-84 let. 45 nemocných mělo karcinoid typický, 6 karcinoid atypický, 1 nemocný byl operován pro karcinoid smíšený. Lobektomie/bilobektomie byla provedena u 44 nemocných, segmentektomie u jednoho, resekce bronchu u dvou, segmentální re-sekce u dvou a kryodestrukce u tří nemocných.
Recldivy nádoru byly zjištěny u 6 nemocných - u čtyř po lobek-tomii, u jednoho po segmentektomii a u jednoho po kryodestrukci. V pěti případech recidivoval karcinoid typický a v 1 x karcinoid smíšený.
Diskuze: Vzhledem k tomu, že oficiální mezinárodní postupy nejsou přesně dány, jsme se v našem sdělení sna-žili shrnout možné prostředky sledování těchto pacientů a navrhnout vhodnou strategii péče. Optimální se jeví pravidelné ambulantní kontroly, včetně laboratorních vyšetření hodnot 5-HIOK, BFSK pooperačně 2krát ročně, poté frekvence jednou za rok či dle laboratorního screeningu.
CT a usgje vhodné doplnit lkrát ročně. Při význam-né suspekci pak využíváme octreotidový scan.
Plán by však měl být vždy do jisté míry individuální. Závěr: Karcinoidy plic jsou nádory s nízkým maligním potenciálem, prognóza nemocných po radikálních resek-cích bez přídatné léčby je většinou velmi dobrá.
Nemocné je přesto nutné po operacích dlouhodobě sledovat. Vše-obecně je udáváno relativně nízké riziko recidiv, v našem souboru však činilo 11,5 %.
I v případech recidivy při-cházejí v úvahu další možnosti účinné léčby.