Příspěvek se zaměří na literárněkritické texty Václava Černého, které vznikaly v druhé polovině třicátých let dvacátého století, kdy se Černý po habilitaci na ženevské univerzitě vrátil do Prahy. Vycházet budeme především z edice Černého textů Literární pondělí (2016), která zahrnuje jeho recenze a kritiky psané v letech 1936-1938 pro Lidové noviny.
V té době Václav Černý řídil kulturní rubriku tohoto významného periodika a systematicky zde sledoval soudobou českou i překladovou knižní produkci. Soustředit se budeme na styl a rétoriku jeho článků a polemik, ale zastavíme se i u zpětné reflexe tohoto období, tak jak ji zachytil v prvním dílu svých Pamětí a z níž se dá ledacos vyčíst i o fungování vydavatelského domu Jaroslava Stránského a Lidových novin v druhé polovině třicátých let.