Jovan Rašković patří k nejvýraznějším postavám jugoslávského dění na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století. Svým charismatickým vystupováním dokázal nacionálně zmobilizovat značnou část chorvatských Srbů. jeho popularita dosáhla v roce 1990 takových rozměrů, že byl označován jako "otec" (ćaća) srbského národa v Chorvatsku.
Přesto nezabránil tomu, aby napětí mezi Srby a Chorvaty přerostlo v krvavý střet, který z principu odmítal. Během několika měsíců se z kdysi oblíbeného a vlivného Raškoviće stala marginální postava. jeho impozantní politický vzestup, stejně jako brzk ý a nemilosrdný pád představují ilustrativní příklad aktéra, který se podílel na dějinných zvratech, aby se nakonec sám stal jejich obětí.