Abstrakt
Autor analyzuje jednu z důležitých soukromoprávních zásad, která akcentuje princip důvěry v jednání osoby soukromého práva a z toho vyplývající předvídatelnost zamýšlených právních následků jednajícího. I když se tato zásada promítá v řadě ustanovení občanského zákoníku, autor se soustředil na její projevy v právu dědickém, zejména v nemožnosti odmítnout dědictví, když reálné předchozí kroky nasvědčovaly jinému záměru jednajícího.
K posílení závěrů o univerzální platnosti zkoumané zásady v soukromém právu autor provádí srovnání i s jejími modalitami v dědickém právu švýcarském a quebeckém, které vzdor jistým odlišným legislativním konstrukcím tuto zásadu shodně naplňují.