Abstrakt
Postavení příklonek v české větě je jedním z nejobtížnějších jevů při osvojování češtiny jako cizího jazyka, a to i pro pokročilého cizince. Zatímco rodilí mluvčí mají slovosled příklonek a jejich řad "naposlouchaný", cizinci potřebují pravidlo, kterým se řídit.
Obvyklé pravidlo o pevném postavení příklonek ve výpovědi a příklonkových řadách bývá porušováno. Zvláštní pozornost byla v této souvislosti věnována výpovědím, ve kterých se setkávají dva řídící členy se svými vazaly, tj. na nich závislými příklonnými výrazy, jmenovitě výpovědím, které vedle finitního slovesného tvaru obsahují infinitiv v různých větněčlenských rolích.