"Fading, fading...": Ztráta, vzkříšení a dějiny umění jako palingeneze: K uměleckohistorickému myšlení Maxe Dvořáka na pozadí fenomenologie jeho doby
Abstrakt
Max Dvořák, jedna z velkých osobností Vídeňské školy dějin umění, byl v eminentním smyslu nejen moderním historikem umění, ale stejně tak historikem umění moderny. V posmrtně publikovaných přednáškách k dějinám italského umění od renesance k baroku, se Max Dvořák v závěru své přednášky o Michelangelovi podrobně zabývá náhrobky Kaple Medicejských v kostele San Lorenzo ve Florencii.
Již v úvodu k tomuto přednáškovému cyklu, který zůstal nedokončen, Dvořák připomíná, že jeho počátky spadají do doby konce první světové války. Přednášky tedy vznikaly v letech válečného chaosu a rozpadu Rakousko-uherské monarchie, téměř na ruinách "staré" Evropy, a v této atmosféře je Max Dvořák také přednášel.
Dvořákovo reflexivně-melancholické vědomí zhroucení a konce nejen rakousko-uherské monarchie, ale "staré" Evropy, jeho vědomí dějinného zlomu, ztráty a mizení se pozoruhodným způsobem promítá do interpretace kaple Medicejských a zejména do interpretace náhrobků Giualiana a Lorenza de'Medici