Abstrakt
Praha se od první poloviny 19. století stala živím kulturním centrem pro slovanské spisovatelky z různých zemí. Autorkám kulturní atmosféra města umožnila zahájit a prosazovat literární kariéru.
V Praze se dlouho pěstovali slovanskými vztahy v kontextu slovanského panslavizmu a Kollárové myšlenky slovanské vzájemnosti. V 19. století se formovali i národní myšlenky a prosazovaly se identity malých slovanských národů.
V článku se zabýváme roli třech slovanských spisovatelek a jejích vztahem s pražským prostředím: to byly Polky Honorata Zapová née Wiśniowska (1825-1856), Eliza Orzeszkowa (1841-1910), Maria Konopnicka (1842-1910) a Slovinka Zofka Kveder (1879-1926). Ve 20. století byli ti vztahy spíše poznamenaní genderovou solidaritou, modernistických myšlenek a spojením s feminismem.