Tato studie se snaží teoreticky uchopit projevy psychotického (či konkrétněji schizofrenického) vnímání zvuku ve filmové formě. Tento druh zkušenosti, charakteristický především rozkládáním rozpoznatelných zvuků na heterogenní fragmenty, lze zaznamenat také v některých experimentálních filmech ze 60. a 70. let.
Text využívá myšlenek anti-psychiatrického hnutí a spřízněných filosofů, jako byli Gilles Deleuze a Michel Foucault, aby ukázal, jak může být sluchová zkušenost schizofreniků uplatněna ve filmu a jakým způsobem může narušit dominantní režim signifikace. Snímky The Other Side of the Underneath (Jane Arden, 1972) a Pentimento (Frans Zwartjes, 1979) slouží jako případové studie.