Abstrakt
Snahou příspěvku je zvýšit kompetence zdravotníků, usnadnit jim představu o možnostech vedení diagnostického a ošetřovateského rozhovoru s pacienty jejichž kognitivní schopnosti jsou trvale sníženy. V příspěvku je zdůrazněno, že i člověk s mentálním postižením má právo být poučený a informovaný pacient a ani pacienti s hlubšími formami mentálnlího postižení by neměli být vyloučeni z přímé komunikace o svém zdravotním stavu.
Hovoří se zde o respektu k jeho doprovodu, o nutnost přítomnosti jeho blízkých při všech vyšetřeních, při hospitalizaci i dospělého pacienta. Autorka připomíná, že při dialogu s pacienty s M sehrávají v konečném důsledku klíčovou roli etické postoje a lidské kvality zdravotníků.