Abstrakt
V první části kapitoly jsou didaktické kazuistiky charakterizovány v širším kontextu klinické vědy, která není záležitostí pouze didaktiky nebo pedagogiky, ale týká se všech akademických disciplín, jejichž poznání je v úplnosti zhodnoceno teprve prostřednictvím příslušné profesní oblasti, typicky lékařství, práva či architektury. Rozdíly v pojetí kazuistik v těchto různých doménách jsou nahlíženy s oporou o rozlišení "technologického a "hermeneutického" přístupu k výzkumu a jeho vazbám na teorii.
Ve druhé části kapitoly je v kondenzované a zestručněné podobě shrnuta linie výkladu transdisciplinárního přístupu ke zkoumání a zlepšování výuky, jež byla do vět ších podrobností rozvedena v knize Transdisciplinární didaktika. Cílem tohoto shrnujícího náhledu je nabídnout čtenářům ucelený přehled hlavních bodů, které poskytují argumentační oporu pro transdidaktickou teorii a pro nahlížení na její souvislosti se vzdělávací praxí zachycenou v didaktických kazuistikách.
Výklad je veden s oporou o pojmy podrobně objasňované již v knize Transdisciplinární didaktika a zde znovu připomenuté: replikace teoretického konstruktu, instrumentální praxe, obsah vzdělávání, hloubková struktura výuky, didaktická kazuistika, ontodidaktická a psychodidaktická perspektiva a reciprocita perspektiv. Pojmový aparát užívaný v obou knihách je poté přehledně (graficky) shrnut v pojmové mapě transdidaktického přístupu ve třetí části kapitoly.