Transplantace dvou ledvinných štěpů jednomu příjemci umožňuje lépe využít tzv. marginální štěpy, tedy ledviny, které by při obvyklé transplantaci jednoho štěpu nemusely přinést dostatečnou masu funkčního parenchymu. I když jde o časově náročný a pro nemocného zatěžující výkon, u správně vybraného příjemce přináší jasný prospěch.
Zavedení metody však vyžaduje vypracování pravidel a systému hodnocení dárců i příjemců, jež zajistí co nejlepší výsledky přežití a fungování štěpů.