Publikace na Přírodovědecká fakulta |
2017
Abstrakt
Kapitola se zabývá myšlenkou hlubokého času v období mezi renesancí a osvícenstvím, dospívajícím na práh moderního historismu a evolucionismu. Přibližuje zkušenostní a teoretické kroky, které umožňovaly myšlení dlouhého historického vývoje ve čtyřech oblastech:
1. Geologická minulost Země a fosilie (archivy přírody).
2. Starověká minulost na pozadí literárního odkazu a tradice (archivy psané historie).
3. Kulturní prehistorie na základě hmotných artefaktů (archivy nepsané historie).
4. Mnohojazyčnost a historie lidské řeči (archivy jazyka). Myšlenku hlubokého času na základě odhalovaných časových vrstev a epoch chápe jako určující pro moderní historické a biologické myšlení.