Kapitola v knize je věnována nástěnným malbám v chóru klášterního kostela Čtrnácti svatých pomocníků v Kadani, pocházející z počátku 16. století. Ty patří po výtvarné i ikonografické stránce k nejhodnotnějším v Čechách.
Pozornost je soustředěna jak na výtvarný charakter maleb, které mají nepochybné afinity k dílu Lucase Cranacha st., tak i ikonografii, která svými náměty odkazuje k duchovní tradici františkánů observantů a k pašijovým relikviím, jež přivezl ze Svaté země Jan Hasištejnský z Lobkovic. Tyto relikvie měly být prostředníky spásy pro Hasištejnské z Lobkovic, kteří si v klášteře zřídili své rodové pohřebiště