Abstract
Smrkové lesy ztelesnující jedny z posledních pralesu ve strední Evrope jsou stále více ohroženy ruznými formami poškození. Smrk se zde vyskytuje na hranici svých ekologických limitu a díky své vysoké ekonomické hodnotě se jeho výsadby často nacházejí za hranicí svého prirozeného rozšírení.
Malé zmeny klimatu nebo podmínek prostredí tak mohou pusobit stres a ovlivnit existující strukturu a složení lesa. Pro porozumení vlivu poškození na dynamiku lesa a následnou zmenu floristické diverzity jsou proto nezbytná dlouhodobá pozorování.
Moderními paleoekologickými metodami, jako jsou analýzy pylu, rostlinných a hmyzích makrozbytku a uhlíku v sedimentech a následné pokrocilé statistické zpracování dat, zkoumáme rozšíření a míru zastoupení smrku ve vegetaci na Šumavě a vliv dynamiky narušení na odpoved lesu na casových škálách až za posledních 10000 let. Z analyzovaných dat vyplývá, že smrk expandoval již před 10200 lety a záhy vytvořil relativně stabilní dominantní společenstva přetrvávající až do dnešní doby.
Na regionální škále byl v celkové vegetaci smrk zastoupen z ~50%, lokálně mnohdy i více, což naznačuje mosaikovitou strukturu vegetace s lokální variabilitou dominantních druhů. Na Prášilském jezeře se nám podařilo unikátní zachycení reakce ekosystému na náhlé změny klimatu během tzv. 8.2 eventu.
Začlenění paleoekologických dat do dialogu o biodiverzitě a managementu ekosystémů tak přispívá k dnešní a budoucí ochraně šumavských lesů.