Abstract
Mezi významná témata současné vědy patří i studium náhlých environmentálních katastrof. Mezi takové lze počítat i události spojené s vulkanickou aktivitou.
Ačkoliv střední Evropa nepatří mezi území typicky spojovaná s intenzivním kvartérním vulkanismem, i zde lze studovat jeho četné stopy, které mají zásadní význam pro chronostratigrafii (Föster, Sirocko 2016). K nejvýznamnějším chronostratigrafickým markerům tohoto typu pro období pozdního glaciálu (14,7 - 11,7 ka cal. yr.
BP) patří tefra Laacher See (LS). Dnešní kráter Laacher See (plocha kalderového jezera 3,31 km2, max. hloubka 52 m) se nachází 40 km jižně od Bonnu (obr. 1; Riede 2016).
Erupce předcházející jeho vzniku je datována ⁓ 12920 cal. yr. BP (Riede at al. 2016).
Dle odhadů tehdy došlo k vyvržení asi 6,3 km3 magmatu a následnému uložení zmíněné tefry (Schmincke et al. 1999). Doklady o ní máme z několika stovek lokalit nacházejících se převážně v Německu, severní Francii a Švýcarsku (obr. 1).
Její distribuce není rovnoměrná a souvisí se směry tehdejších vzdušných proudů (SV a JZ). I z těchto důvodů dosud nebylo zřejmé, zda ji lze nalézt i na našem území (Schmincke et al. 1999).
Nové světlo do této problematiky přináší náš nález tefry LS v sedimentech zazemněného jezera Stará jímka na Šumavě (N 49°4.05', E 13°24.23'), který byl následně doplněn nálezem i na německé straně Šumavy (Rachelsee, N 48°58.49', E 13°24.11'). Vulkanický materiál byl doložen kombinací rentgenfluorescenčního skenování celých vrtných jader, elektronové mikroskopie doplněné mikroanalýzou a měřením magnetické susceptibility.
Význam nálezů nespočívá jen v rozšíření datovacích metod, které lze u nás uplatnit u sedimentů pozdně glaciálního stáří, ale plyne z něj i nová zásadní otázka pro další výzkum - měla i zde depozice tefry nějaký environmentální dopad (cf. Riede et al. 2016, Leder et al. 2017)? Prezentované výsledky jsou součástí projektu LAYERS podpořeného GA ČR (17-05935S).