Dlouhodobá dynamika disturbancí v horských smrkových lesích: paleoekologická analýza Jezerních sedimentů na Šumavě

Abstract

Smrkové lesy ztělesňují jedny z posledních pralesů ve střední Evropě. Tyto lesy jsou stále více ohroženy různými formami poškození.

Smrk se zároveň vyskytuje na hranici svých ekologických limitů a díky své vysoké ekonomické hodnotě se jeho výsadby často nacházejí za hranicí svého přirozeného rozšíření. Malé změny klimatu nebo podmínek prostředí mohou tomuto prostředí stres a ovlivnit existující strukturu a složení lesa.

Pro porozumění vlivu poškození (zahrnující klima i antropogenní vliv) na dynamiku lesa a následnou změnu floristické diverzity jsou nezbytná dlouhodobá pozorování. Moderní paleoekologické metody jakou je analýza pylu, rostlinných a hmyzích makrozbytků a uhlíků v sedimentech a následné pokročilé statistické zpracování dat umožňují určit vliv dynamiky narušení v minulosti na odpověď lesů na časových škálách až za posledních 10000 let.

Projekt EUROPIA zkoumá načasování rozšíření smrku s konkrétním zřetelem na reakci ekosystému na dynamiku disturbancí za účelem porozumnění smrku jako hlavního faktoru ovlivňujícího složení lesních druhů a změn prostředí. Z provedení paleoekologických analýz na několika lokalitách na Šumavě (Rachelsee, Prášilské jezero, Stará jímka, jezero Laka) vyplývá, že smrk expandoval již před 10200 lety a vytvořil relativně stabilní společenstva až do dnešní doby.

Pozoruhodné je např. zachycení reakce ekosystému na náhlé změny klimatu - tzv. 8.2 event, který je velmi dobře zachycen na Prášilském jezeře. Smrkové lesy mění i disturbanční dynamiku, zejména frekvenci a intenzitu požárů.

Díky makroskopickým nálezům rostlin a hmyzu můžeme sledovat i lokální záznam o proběhlých událostech, zejména erozi a dřevokazném hmyzu. Zjištění z minulosti tak přispívají k dnešní a budoucí ochraně šumavských lesů.