Abstrakt
Před 12880 lety (datováno dendrochronologií) vybuchla sopka Laacher See v dnešním Německu. Sopečný výbuch produkoval významný objem popela, který se rozprostřel do vzdálenosti mnoha stovek kilometrů od místa výbuchu.
Na českém území se sediment z této události ještě neprokázal. To je dokumentováno mapováním rozsahu tefry sopky Laacher See, která se českému území zdánlivě vyhýbá, protože sopečný popel byl unášen spíše na SV a JV od sopky Laacher See než přímo na východ, kde leží Česká republika.
Výzkum jsme prováděli v zaniklém šumavském jezeru Stará jímka, nedaleko od Prášilského jezera. Na jádru sedimentu vytaženého ze Staré jímky jsme provedli skenování pomocí XRF (rentgenfluorescenční analýza), která ukázala na anomálie niobu a několika dalších prvků.
Anomálie představovala tloušťku sedimentu necelých dvou centimetrů. Výbrus a nábrus z této úrovně (4,5 m) ukázal na přítomnost mnoha úlomků sopečného skla.
Po podrobné analýze jsme zjistili, že chemické složení odpovídá materiálu z počátku střední fáze poslední, ale nejvýznamnější erupce sopky Laacher See (12880 BP). Náš nález ukazuje, že sopečný materiál z této erupce se dostal i na Šumavu a může tedy sloužit jako důležitý stratigrafický marker v sedimentech České republiky.