Abstract
V této kapitole bude metodicky vysvětlen makroskopický indikátor vitality smrku ztepilého pro obnovu koruny, tzv. kritérium zastoupení vývojových směrů pupenů. Pod pojmem vitalita stromu rozumíme schopnost stromu asimilovat, přežít působení stresových faktorů, reagovat na změnu podmínek prostředí a reprodukovat se (Dobbertin, Brang 2001).
Představované kritérium je uplat- ňované na vegetativních pupenech smrku, které dávají vznik novým výhonům v koruně. Generativní pupeny, z nichž vznikají samičí a samčí šištice, se tímto kritériem nevyhodnocují.
Budou představeny dva základní směry, kterými se může vývoj vegetativních pupenů smrku ztepilého ubírat: (1) pupeny rostoucí, které vykazují pravidelný růst ze spících (dormantních) pupenů a dávají vznik novým výhonům, (2) pupeny nerostoucí, které se pravidelného růstu neúčastní, které je pak možné dělit podle toho, zda si zachovaly nebo nezachovaly růstový potenciál. Pupeny se zachovalým růstovým potenciálem mají strukturu spících pupenů a přítomný apikální meristém a jsou připraveny po aktivaci vyrašit.
Pupeny bez růstového potenciálu jsou pupeny, které ztratily apikální meristém, jsou tedy částečně či úplně odumřelé - jsou to pupeny abortované. V kapitole pak bude představeno, jak námi vyvinutý makroskopický in- dikátor zastoupení vývojových směrů pupenů a z něho odvozené kritérium vývojového potenciálu větve, potažmo stromu, umožňuje určit nejen současnou vitalitu stromu, ale i předpovídat další schopnost regenerace jedince.