Abstract
Hlavním cílem studie prezentované v této kapitole bylo sledovat vývoj fyziolo- gického stavu smrkových porost ů bezprostředně po roce 1998, kdy probíhala první hyperspektrální letecká kampaň. Za tímto účelem bylo z původních ploch vybráno pět intenzivně studovaných stanovišť, která reprezentovala v roce 1998 téměř celou škálu stupně poškození hodnoceného na základě defoliace koruny (tab. 5, kapitola 8) kromě stupně 4 (mrtvý porost).
V období 1998-2007 probí- hal každoroční podrobný monitoring vybraných stanovišť zejména z důvodu výskytu intenzivního žloutnutí porostů v roce 1999. I proto byl položen důraz na biochemické indikátory stavu jehlic.
Již po čtyřech letech byl patrný trend vyrovnávání fyziologického stavu smrkových porostů mezi oblastmi západního a středního Krušnohoří. Poslední kontrolní odběr jehlic, který tento trend po- tvrdil, proběhl v roce 2007.
Pro hodnocení fyziologického stavu smrkových porostů byla použita celá škála indikátorů. Jednak byly sledovány indikátory makroskopické: stupeň poškození stromu, celková defoliace (%), počet ročníků jehlic (kapitola 8) a jehlicový koeficient.
V letech 2000-2002 byl také stanoven podíl sekundárních výhonů jako indikátor regeneračních procesů v koruně (kapitola 10 a 11). Dále byly studovány biochemické nespecifické indikátory stresu: obsahy fotosyntetic- kých pigmentů a jejich poměry, obsah fenolických látek a ligninu (kapitola 12).
A v neposlední řadě byla využita laboratorní spektroradiometrická měření odra- zivosti (kapitola 14) na výhonech smrku ztepilého a v této kapitole byl také vy- užit vegetační index REIP (Rock, Hoshizaki, Miller 1988) popsaný v kapitole 16.