Abstrakt
Článek se zabývá nastavením a vývojem stále relativně nové investiční politiky Evropské unie (EU), se zaměřením na její nejvíce diskutované aspekty. V úvodu je nejprve představena změna kompetencí EU, kterou přinesl vstup Lisabonské smlouvy v platnost, a nový stav, ve kterém se přímé zahraniční investice staly součástí obchodní politiky jako výlučné pravomoci EU, je porovnán s předcházející situací. Článek dále rozebírá tři hlavní okruhy problémů.
Prvním z nich je právní statut a povaha bilaterálních dohod o ochraně a podpoře investic jednotlivých členských států po přenosu pravomocí, kdy bylo třeba zvláštní úpravou v rámci evropského práva garantovat jejich další platnost. Druhé téma se týká nového mechanismu nastavení mezinárodní odpovědnosti za závazky z porušení budoucích evropských dohod, respektive právní úpravy rozdělení této odpovědnosti mezi členské státy a Evropskou unii prostřednictvím evropského nařízení.
Třetí okruh zkoumaných otázek tvoří budoucí nastavení evropské investiční politiky tak, jak jej původně navrhla Evropská komise, a tak, jak vypadá jeho realizace dosud, včetně smluvních standardů a smluvních partnerů. Evropská komise od roku 2011 zahájila jednání již s řadou třetích zemí, přičemž dokončeny jsou již vyjednávání s Kanadou, Singapurem a Vietnamem.
Celý text tak poskytuje komplexní přehled této nové a velmi živé obchodně-politické agendy.