Abstrakt
Úvod: Počet starších nemocných (>= 75 let) hospitalizovaných pro akutní koronární syndrom (AKS) narůstá. Chybí dostatek informací o tom, jak se v průběhu času změnila adherence k doporučeným léčebným strategiím u těchto pacientů.
Cíl: Analyzovat trendy v léčbě a osudu starších (>= 75 let) pacientů s AKS na základě údajů získaných ze dvou českých registrů provedených v odstupu deseti let. Metody a výsledky: V této studii byly použity údaje z registrů CZECH-1 a CZECH-3.
V uvedených registrech byla shromažďována data na podzim roku 2005, resp. na podzim roku 2015, o 1 952, resp. 1 754 neselektovaných pacientech. Všichni pacienti byli hospitalizováni se vstupní diagnózou AKS.
Do registru CZECH-1 bylo zařazeno 490 (25,7 %) starších pacientů, do registru CZECH-3 pak 484 (28,1 %) starších pacientů (p = 0,045) průměrného věku 80,6 +- 4 roky, resp. 82,1 +- 5 let (p < 0,001). Diagnóza AKS byla potvrzena u 345 (72 %), resp. u 352 (73,6 %) starších pacientů (p = 0,781).
V registru CZECH-3 bylo ve srovnání s registrem CZECH-1 zaznamenáno více provedených perkutánních koronárních intervencí (65,2 %, resp. 54,8 %; p < 0,001), častější podávání duální protidestičkové léčby, inhibitorů angiotensin konvertujícího enzymu (ACE) a statinů v průběhu léčby. Co se týče nemocniční mortality starších pacientů s potvrzeným AKS, nebyly mezi registry zaznamenány žádné rozdíly (8,2 %, resp. 10,4 %; p = 0,790).
Závěr: Podíl starších pacientů s AKS a jejich průměrný věk narůstá. I když bylo v adherenci k léčbě podle doporučených postupů u této podskupiny pacientů v průběhu času zaznamenáno zlepšení, ke změně v nemocniční mortalitě nedošlo.