V posledních sedmi letech se v české Poslanecké sněmovně stále častěji objevují obstrukční praktiky, které její činnost komplikují či přímo paralyzují. V sedmém volebním období se opozici dařilo blokovat projednávání některých návrhů zákonů tak důsledně, že vládní většina nakonec jednou opozici ustoupila a podruhé zákon prosadila jen porušením jednacího řádu. Článek zasazuje blokační parlamentní obstrukce do kontextu americké diskuse o senátním filibusteru, který až donedávna fungoval jako stabilní blokační nástroj kvalifikované menšiny.
Shrnuty jsou ústavně právní argumenty pro i proti filibusteru a faktický vývoj posledních několika let, v nichž se tato praktika postupně eliminuje. Dále je vyložen vývoj obstrukcí v Evropě, a to včetně středoevropské odborné debaty.
Závěrečná kapitola se vrací k české Poslanecké sněmovně, analyzuje její nejproblematičtější obstrukční techniky a nabízí možná řešení.