Příspěvek se zabývá problematikou jedné z nových forem zaměstnání v podobě sdílení pracovní síly mezi několika zaměstnavateli, které probíhá na základě dohody všech zúčastněných subjektů. Jednotlivé aspekty nastavení smluvních vztahů při sdílení zaměstnanců jsou postupně rozebrány na případu sdílení pracovního úvazku jednoho zaměstnance dvěma zaměstnavateli.
Příspěvek dále nabízí odpovědi na řadu výkladových nejasností pramenících z absence právní úpravy tohoto typu zaměstnání, a to zejména pokud se týká rozvržení pracovní doby, aplikace principu rovného zacházení se zaměstnanci, rozdělení nákladů mezi jednotlivé zaměstnavatele či uskutečňování pracovních cest v zájmu více zaměstnavatelů.