Kapitola se zabývá pochopením biologických a kulturních souvislostí u etologů rakouské školy, Konrada Lorenze, Irenäa Eibl-Eibesfeldta a Otto Koeniga. Zvláště poslední jmenovaný bývá obvykle nedoceňován, zejména proto, že publikoval pouze německy a nešel cestou tradiční akademické kariéry, jeho kniha Kultur und Verhaltensforschung (1970) však představuje pro dané téma zcela zásadní text.
Více znám a doceněn je I. Eibl-Eibesfeldt a jeho etologická studia lidského chování, zabývající se i pochopením biologických kořenů lidské umělecké tvorby a jejího místa v lidském "etogramu".
Jeho knize Die Biologie des menschlichen Verhaltens (1984), která došla v anglické mutaci největšího vlivu, je věnována v rámci kapitoly úměrná pozornost.