Určení autorství uměleckých děl je zhodnocuje a upřesňuje jejich místo v dějinách umění. Znalectví vyžaduje talent a erudici, k tomu pak přistupují specifické prvky znalecké práce podle osobnostního vybavení, takže někdo klade více důraz na detaily v kompozici nebo na figury, které se opakují, jiný na stylový rozbor či technologický průzkum, další na studium dobových dokumentů, apod.
V tomto příspěvku autor zpřesňuje postup určení uměleckého díla, na němž se mohlo podílet více umělců. Zpravidla bývá jednoznačně přijímáno, že autor finálního díla, jako jsou nástěnné malby, oltářní obrazy či závěsná plátna, je také autorem přípravných náčrtů, studií či dokončených modelů, pokud se nejedná o jejich kopie.
Autor tohoto příspěvku ukazuje na několika případech konkrétních zakázek z různých uměleckých center v Itálii, k nimž se dochovaly kresby ve sbírkách v ČR, že často mistr připravil podobu výsledné malířské práce ve formě kreseb a kartonů, podle nichž pracovali jeho spolupracovníci a žáci. V některých případech je tato praxe doložena i ve smlouvách nebo záznamech o platbách, totiž že malíř finálního díla má postupovat podle kresby - návrhu (disegno), které mu bylo předáno mistrem, odpovědným za zakázku.
Nejasnosti mohou vznikat, jak autor ukazuje na jednom konkrétním případě, když v záznamu o platbě je použit jak termín "disegno", tak i "invenzione"a je nutno rozhodnout, který z nich vyjadřuje ty konkrétní kresby na papíře, podle nichž se má pracovat. Závěrem autor příspěvku konstatuje, že pro určení autorství buď finálního díla, nebo jeho přípravných předstupňů je třeba brát v potaz všechny dostupné skutečnosti, jak z oblasti historických pramenů, tak technologického rozboru či stylového určení.