Abstrakt
V období středověku byla pro výzdobu plochých dřevěných stropů kostelů využívána technika šablonové malby, jejímž principem je multiplikace motivů pomocí pomůcky - šablony, skrze níž byla na dekorovaný povrch nanášena barva. Jednotlivé motivy byly často koncipovány jako nekonečné, tedy jejich vzor byl navržen tak, aby mohl být neomezeně vertikálně či horizontálně rozšiřován.
Během dekorování mohla být každá deska stropu chápána jako samostatná plocha, které byl přidělen vlastní motiv uplatněný po celé její délce, objevují se však i příklady, kdy desku zdobí více střídajících se motivů, nebo je do uceleného dekorativního pásu vložen odlišný motiv. Pro zhotovení výzdoby byly s oblibou užív ány šablony ryze dekorativního, ornamentálního charakteru, motivy přejaté ze soudobých textilií, nebo motivy napodobující architektonické tvarosloví pozdně gotických kostelů.
Vzácněji se pak vyskytují šablonové otisky s vegetabilními, zoomorfními či antropomorfními náměty, které v pozorovateli vyvolávají dojem, že za jejich volbou stojí symbolický význam, o jehož interpretaci je možné se pokusit, a to zejména v případě, kdy vedle sebe stojí různé motivy, jejichž seskupení evokuje jejich vzájemnou souvislost. Příspěvek se zabývá otázkou, jakým způsobem nahlížet na šablonovou malbou dekorované stropy v prostoru kostela.
Je možné předpokládat, že plnily podobně jako další prvky výzdoby úlohu spolunositele výtvarně vyjádřeného religiózního programu? Lze při vnímání a hodnocení výzdoby očekávat, že pro dekorované plochy existoval předem promyšlený ikonografický program, nebo alespoň záměr, s nímž byla výmalba realizována? Vkládali vůbec provádějící umělci do použití jednotlivých motivů hlubší význam, nebo jim ho pouze přisuzuje soudobý výklad, a šablonová výmalba měla ryze dekorativní funkci?