Studie nahlíží na uměleckou produkci doby předbřeznové a revoluční jako na důležité pole, kde se tříbily názory na modernizaci středoevropského prostoru. Činí tak s přesvědčením, že umělecká literatura měla v první polovině 19. století daleko větší sociální a politickou funkci, než je tomu nyní. Jsou zde sledovány kulturní reprezentace moderní industriální chudoby, kvalitativně i kvantitativně nového společenského fenoménu vzniklého následkem industrializace a rozpouštění systému patriarchální ochrany světa práce.
Důraz je kladen na sociální a politickou imaginaci spisovatelů, která je zde chápána jako důležitý zdroj pro reprodukci, petrifikaci, ale i změnu mentálních vzorců společnosti.